V. O Mileně Jesenské v 70 minutách

 Vážení přátelé. Lednový glosář o české literatuře by mohl začít všelijak. Například bilančně. Zmínkou, jaká kniha se umístila na prvním místě v anketě Lidových novin za minulý rok. (Pro zvídavé: šlo o nový román jihočeského autora Jiřího Hájíčka Dešťová hůl, více zde). Anebo by mohl začít úřednicky, uznalým pokýváním hlavy nad vznikem dlouho očekávaného institutu Literární centrum. Vznik centra je totiž navzdory zákulisním sporům pro zahraniční bohemisty výhrou. Slibuje -mimo jiné- důstojné pražské zázemí pro zahraniční překladatele.

■ Tolik k úřednímu penzu glosáře; vždyť úřadování je samo o sobě něčím mystickým, a lidé v úřadech se vyznačují velkou zdatností. Tuhle myšlenku vyslovil už roku 1920 v milostném dopise jistý pojišťovací úředník, doktor práv Franz. A teď mi prosím dovolte mírně poťouchlou genderovou nekorektnost: kdo byl píšící úředník Franz? Múzou. Přesněji řečeno – múzou největší české novinářky dvacátého století Mileny Jesenské (1886-1944). Její dopisy adresované Franzovi se nedochovaly, protože je Milena Jesenská po jeho smrti zničila. Díky péči Williho Haase, Staši Jílovské a Ernsta Polaka se však zachovaly Franzovy dopisy psané Mileně. A tak se zrodila legendární kniha: Dopisy Mileně (Briefe an Milena). Kniha, která se roku 1952 stala v západní Evropě literární senzací, protože se jednalo o milostnou korespondenci proslulého spisovatele Franze Kafky „jisté Mileně“. Tímto vstupem do světa velké literatury si „jistá Milena“ připravila poněkud ambivalentní postavení. Byla totiž – i přičiněním Williho Haase – po mnoho let redukována jen na jakousi „múzu“ literárního genia, v socialistickém bloku byla pak umlčována z principu, neboť se ve svých textech z konce třicátých let, coby vyléčená komunistka, vyjadřovala jasně, srozumitelně a s neskutečnou odvahou k politické situaci v předválečném Československu.

■ Některé do němčiny přeložené texty Mileny Jesenské vyšly v německém vydání pod názvem Alles ist Leben v nakladatelství Verlag Neue Kritik teprve roku 1984. Česky vydalo nakladatelství Votobie její pozdní, podstatné reportáže z konce třicátých let pod názvem Nad naše síly roku 1997. Souborné vydání všech textů Mileny Jesenské se chystá pod názvem Křižovatky každým dnem ve vydavatelství Torst. A to už je důvod k pořádné oslavě!

■ Mileniny texty vtiskly do evropské žurnalistiky nepochybně výraznou, nesmazatelnou stopu. V kontextu celého díla Mileny Jesenské zůstává skutečnost, že byla v mládí adresátkou milostných dopisů F. Kafky a první překladatelkou jeho povídek do češtiny, vlastně jen životní epizodou. Tím stále aktuálnějším  jsou dnes naopak její reportáže, psané od konce třicátých let až do jejího zatčení. Po okupaci zbytku Čech a Moravy se Milena Jesenská aktivně účastnila protinacistického odboje a pomáhala při emigraci řadě židovských rodin a nadto i desítkám německých politických emigrantů. V listopadu 1939 byla pro svou protinacistickou činnost zatčena. Následujícího roku byla deportována  do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala na ošetřovně a byla morální oporou ostatním vězeňkyním. V Ravensbrücku potkala taky německou novinářku Margarete Buber-Neumannovou, která o ní napsala knihu, vydanou v Německu, která později vyšla i česky. Milena Jesenská zemřela v Ravensbrücku roku 1944 na selhání ledvin.

■ Číst si dnes články Mileny Jesenské znamená žasnout nad intimitou a současně přesností postřehů. A to přesto, že ona sama se za velkou spisovatelku nepovažovala. Psala jazykem racionálním, současně citovým, dokonale pronikavým, obrazově a básnicky přesným, a to už roku 1920: „Zbytky vídeňských voleb lítají spolu se suchým listím v zuřivém vzteku od chodníku k chodníku.“ (5. 11. 1920, Tribuna). Interpretací díla Mileny Jesenské poslední dobou utěšeně přibývá. Například předloni byla v mladém úspěšném divadelním souboru Studio hrdinů nastudována v režii Kamily Polívkové hra Mileniny recepty, italský bohemista Matteo Colombi nastudoval monodrama o životě Mileny a její dcery In den Arsch heute nicht, v Praze vychází českoněmecký sborník o Mileně J. očima publicistů, historiků, literárních vědců a politologů.

■ Milena Jesenská někde psala, že všechny její texty jsou milostnými dopisy. Rozhodně jim nelze ubrat velkou dávku intimity, ale osobní ručení nikdy nepodléhalo subjektivním emocím. Jako by pro každý detail, pro jakoukoliv popisovanou sociální nespravedlnost dokázala Jesenská vyhmátnout v textu živého člověka, na jehož kontrétním osudu bezmoci definovala slabiny sociálně-politického stavu společnosti. Když si dnes člověk čte její reportáže z liduprázdných lázní Karlovy Vary, kam přestaly koncem třicátých let jezdit židovští hosté, nebo text o německých a židovských migrantech v předválečném Československu, čte si příběhy, jejichž kulisy jsou až mrazivě povědomé.

■ Vážení přátelé, věty o Mileně J. mi utíkají jako rozverní mravenci a nejraději by běžely ve složitých souvětích stále dál, s bohatými citacemi z Mileniných textů. Nejvyšší čas se ukázněně ztišit.                                                                                                                                  Ostatně tohle nemá být esej o díle Mileny Jesenské, tohle má být glosář, jehož smyslem je upozornit na blížící se vyjímečné setkání nad dílem Mileny Jesenské. Pozvání na další autorské čtení naší řady České slovo/Tschechische WortSchätze přijala v Berlíně přední česko-německá spisovatelka, paní Alena Wagnerová, autorka životopisné knihy Milena Jesenská. Dvojjazyčný večer pořádá opět v mé moderaci Katedra Západoslovanských jazyků/lektorát češtiny Humboldtovy Univerzity v Berlíně a těšit se můžete nejen na hovor se spisovatelou Alenou Wagnerovou, na neznámé texty Mileny Jesenské, ale i na malé překvapení v podobě dokumentární videoukázky či záznamu z již zmíněného monodramatu italského bohemisty Matteo Colombi.

■ Milenina přítelkyně, spoluvězeňkyně z Ravensbrücku Margarete Buber-Neumannová napsala krátce po Milenině smrti otci Mileny: „Milena si byla vědoma tragédie naší generace, protože dovedla myslet. Chtěla o tom napsat, chtěla varovat před tím, co přijde, tušila už několik let, že už neuvidí svobodu, že už se nevrátí. Jak často říkala: Já musím napsat knihu, musím vytvořit něco pro věčnost. Svým životem Milena věčnosti dosáhla.“ S tím nelze než souhlasit. Texty i komplikovaným osobním životem je Milena J. pořád přítomná. Ve včerejším mejlu mi paní Alena Wagnerová napsala: Uvažuji, že bych přečetla první dopis z Drážďan, pak moták, a poslední dopis z Ravensbrücku, možná, že ne všechny dopisy celé a Ty bys asi také neměla číst články úplně celé, protože se pak do těch 70 minut nevejdem.“ Jistě. Dílo Mileny Jesenské skutečně v sedmdesáti minutách nelze představit. Ale navnadit Vás a seznámit s odkazem Mileny Jesenské jistě ano.

■ Vážení studenti bohemistiky, milí přátelé, těšíme se na Vás v úterý 31. ledna, od 19:30 v hlavní budově Humboldtovy Univerzity, 10117 Berlín, Unter den Linden 6, Raum 2249a.
A abych nezapomněla. Přeji vám hezké, světle mrazivé dny plné sněhu!

Dora Kaprálová